Menu
Novinky
Stará čistírna odpadních vod v Praze Bubenči
Na konci devatenáctého století vznikla v Praze unikátní čistička odpadních vod, v té době výjimečná nejen v rakouském mocnářství... ...více »
Hra Rukojmí v podání Studividla
Pařížský byt, spisovatel, který se chce zabít, vykradená banka, přítel, co má chuť na čokoládu, vlezlá domovnice a absurdní situace... ...více »
Slovácké vinohrady
Krajina se zabarvuje úžasnými odstíny, v remízkách voní tlející listí a chuti burčáku na jazyku se prostě nic nevyrovná ...více »
Vysoké Tatry 2010
Bylo to moc fajn, neboť nepršelo, jemně občas zasněžilo a kolejm nás se přelévaly mraky nebo mlha, tajemní skřítkové běhali kolem a dělali neplechy...více »
Statistika
Korsika - vysoké hory plné vod a tůní
18.6. - 30.6.1998
... aneb z Kamilina deníčku...
Osoby a obsazení:
Petr Bureš (náčelník)
Alena Burešová (žena náčelníka)
Milan Berka (chrt)
Pavlína Berková (chrt)
Hanka Cvrkalová (kuchařka)
Martin Cvrkal (kuchař)
Jan Hruška (hromosvod)
Kamila Hrušková (zapisovatel)
Petr Sabadáš (bavič)
1.den
18.června 1998, čtvrtek
V 15,10 hod. jsme odjeli od sídla V-tour. Kromě Novákové a Mencla přišli všichni včas. Marek Průša je vedoucím zájezdu. Podle kondice, zájmů atd. jsme se rozdělili na dvě skupiny. Jsme skupina B jdoucí na SEVER. Proti označení skupin jsme se ohradili u vedoucího, neboť nechceme být podřadná béčka, avšak nepochodili jsme, neboť Marek Průša vede skupinu A. Počasí je proměnlivé, byl nám představen náčelník, všichni se okukují a pozvolna seznamují, Ti co nespí, sledují oskarový snímek Forest Gump.
2.den
19.června 1998, pátek
V 6,30 hod. jsme dorazili do Livorna. Provedli jsme ranní hygienu, prohlédli si přístav a lodě a nalodili se na trajekt Moby King. Slunce pálilo a my sledovali, jak se nám vzdaluje pobřeží a lodě v přístavu se ztrácí na obzoru. Někteří se na palubě stačili spálit, my jsme se vyspali v baru a bylo nám fajn. Cesta lodí trvala čtyři hodiny. Minuli jsme Kozí ostrov a Elbu. V jednom z největších korsických měst Bastii jsme měli asi půl hodiny volno na nákupy. Ihned poté jsme odjeli do hor, po tříhodinové cestě jsme dorazili do sedla Vizzavona. Tábořili jsme na parkovišti. Šli jsme se vykoupat do kaskád Anglais. Voda se nám zdála být studená, ale někteří odvážlivci se ponořili i několikrát za sebou. Všude nás obklopovaly krásné vzrostlé borovice. Po večeři jsme se vzájemně seznamovali na hradu a sledovali vrcholky, kam prý již zítra vystoupíme.
3.den
20.června 1998, sobota
Dnes naše cesta vedla opět podél kaskád Anglais. Podle Klause Wolfspergera nikde jinde nenajdeme takový řetěz horských jezírek s vodopády, jako zde u kasád potoka Agnone. Existuje sotva něco krásnějšího, než procházet podél kaskád Anglais ve stinných bučinách a prožívat toto zázračné dílo přírody. Trochu jinak než básník jsme ovšem prožívali první den s přetěžkými baťohy my, normální lidé. Proto jsme byli rádi, když jsme se mohli v jedné dost velké tůni vykoupat a ochladit svá rozpálená těla. Potok se pomalu ztrácel a my neustále stoupali na Punta Muratellu - 2141 m. Začalo být vedlo. Občas nás obšťastnily ještěrky. Malinko jsme posvačili a vyběhli si na Monte d'Oro - 2380 m. Bohužel byl opar. Moře však bylo vidět z obou stran. Vyměnili jsme si názory se třemi francouzskými mladíky a vydali zpět, kde čekali Ti rychlejší nebo Ti, co nešli na vrchol. Popadli jsme baťohy a vyrazili do šíleného kopce a pak zase z kopce na tábořiště k chatě l' Onda. Málem jsme cestou umřeli žízní. Zkušební chroust Pavla měla menší pád a zranila si koleno. Tábořiště bylo krásné, oplocené před prasaty, bez lejn. Náčelník Petr nás rychle uklidnil, že lepší už nepotkáme. Náčelník, původním povoláním patolog, přemluvil Pavlu k rychlému ošetření. Jak dopadnete po ošetření patologem se dozvíte ve 4. dnu. Jinak prostředí bylo opravdu idylické, pozorovali jsme pasoucí se krávy, ovce, koně a divoká prasata, také velkého černého bojovného brouka Kozlíčka, kterému se zalíbila Alenina noha. (Nekousl ji). Večer jsme měli první sněm a začaly se projevovat různé povahy a odklon KDU ČSL.
4.den
21.června 1998, neděle
Ráno jsme vyrazili v 8, 00 hod. za jasného krásného počasí. Cestou jsme zahlédli divoká prasátka. Sestupovali jsme k soutěsce Manganellu, kterou jsme šli potom vzhůru. Bylo to krásné rozkvetlé údolí plné žlutých pichlavých keřů. Chytře vyhlížející hnědé kozy si nás zvědavě prohlížely. Asi hodinu jsme strávili koupáním v překrásných tůních. Pak už jsme stoupali za úmorného vedra na chatu Pietra Piana. Místy jsme stoupali po schodech jak na nějaký hrad. Po krátké přestávce jsme nalehko vyrazili pokořit druhý nejvyšší vrchol Korsických Alp - Monte Rotondo - 2622 m. Dle Klause Wolfspergera se mělo jednat o nejkrásnější výhled Korsiky, lepší než z Mont Blancu. Dále přímo citace Klause : "Zde nahoře se otvírá fantastický vysokohorský svět, kterému není rovno: šťavnaté louky, bublající potůčky, probleskující sněhová pole. Připadá nám, jako bychom se nacházeli v obrovském amfiteátru, jehož temenem je vrchol Rotonda." Pravda byla taková, že jsme se nejdříve vyšplhali do šíleného kopce a zase dolů, přes sněhová pole došli k nádhernému zpola zamrzlému jezeru, ve kterém se odrážel masív Rotonda. Nakonec jsme našli a správně určili i samotný vrchol. Šťavnaté lučiny a bublající potůčky jsme zřejmě samým vysílením ani neviděli. Z vrcholu jsme sledovali d'Oro, několik horských jezer, Monte Cinto. Zde se od nás oddělila mladá francouzská dívka, o kterou jsme se strachovali a uvažovali, zda došla k svému cíli v pořádku. Cesta zpátky byla náročnější než cesta na vrchol. Po 11-ti hodinové náročné etapě jsme se téměř všichni cítili unavení. Osprchovali jsme se, všichni dobře najedli, našli nepokálená místa od oslů na spaní. Skupina KDU-ČSL se definitivně oddělila. Naše téma č.1 bylo procentní zastoupení DŽJ ve volbách a co si kdo z nás dá U Koníčka. Při kontrole Pavlinina kolena náčelník zjistil, že se jí zranění dobře hojí, leč známky po náplasti bude mít zřejmě do příštího léta. V noci naše stany ozařoval srpek měsíce a milióny zářících hvězd.
Den pátý
22.června 1998, pondělí
Jelikož jsme včera stihli program na dva dny, není dnešní den odpočinkový, jak má každý třetí den pochodu být dle písemného programu náčelníka, nýbrž jeden z nejhezčích a nejnáročnějších zároveň. Vyšli jsme z chaty Petra Pomalého jako vždy kolem 8 hodiny ranní za jasného slunečného počasí. Asi za 1,30 hodiny chůze jsme přes sněhová pole a strmým skalnatým sestupem došli nad Laco de Melo a Capitelo - nejkrásnější jezero Korsiky. Nad jezerem se tyčily nádherné skalnaté štíty, sníh a modré nebe... Místy jsme překonávali i horolezecké výstupy a chodili jsme hodně sněhem. Po 15 hodině jsme dorazili na Ref. de Mangano, krásné to nocležiště s potokem, ve kterém jsme se řádně vyráchali, umyli se, někteří i vlasy a ženy měly první velké prádlo. Konečně začal odpočinkový den. Jediný stín se nalézal pod velkým balvanem v blízkosti náčelníkova stanu, kde jsme se shromáždili, průběžně jedli, koupali se, slunili. Probrali jsme volební reference DŽJ a co si kdo dá U Koníčka a po setmění jsme šli spát.
Den šestý - den, kdy jsme potkali hyenku
23.června 1998, úterý
Po osmé hodině jsme vyrazili směrem k Lacu de Nino. Postupovali jsme loukou kolem salaše a byli jsme rádi, když jsme později šli dubovým lesem, kde stromy byly sice obrovské a strašidelné, leč poskytovaly chladivý stín. Asi za hodinu a půl jsme poprvé zahlédli travnaté jezero Laco de Nino, kolem kterého se tyčily nádherné červené skály a kde se k nám přidala při malé svačince hyenka - rozumný a vychovaný pes. Klaus popisuje jezero jako horský ráj obklopený svěží zelení luk, kde si lze krásně odpočinout na hebkém lučním koberci, nám, se však tráva zdála podmáčená a bažinatá a vyjma shora uvedené svačinové přestávky jsme se zde zbytečně nezdržovali zkoumáním hebkosti pichlavé trávy. Následovala cesta po skalách s výhledem na moře, potom jsme šli stinnými bučinami nebo nádhernými, ale vyprahlými borovicovými lesy, kde jsme na cestičkách museli překročit několik odpočívajících krav, kterých se hyenka bála, až jsme napůl mrtví žízní našli civilizaci - lyžařské středisko Castello di Verghio, kde jsme nabrali vodu, zanechali hyenku a zamířili ke kaskádám Gola, kde jsme se samozřejmě vykoupali v nádherné vaně, ve které se dalo i plavat. Nedaleko pod Ref. di Ciottuli jsme bivakovali u říčky. Opět jsme probrali program, Koníčka a DŽJ.
Den sedmý
24.června 1998, středa
V 6, 15 hodin začalo hřmět a než jsme se stačili pořádně probudit, začala bouřka, která však trvala jen velice krátce. Rychle přišla, rychle odešla. Po snídani jsme vyrazili k Ref. Ciottuli, kde jsme se shledali s českými turisty z Ústí nad Labem mířícími na vrchol Paglii Orby. Dialog dvou zúčastněných nás rozesmíval téměř každý den, když ho někdo zopakoval. Od nás žádný dobrovolník na Matterhorn Korsiky ten den nevyrazil, ani k oknu, dokonce ani chrt Milan ne. Výhledy byly překrásné a po asi hodinovém sestupu po skalách nám cestu překřížil potok a pozval nás k osvěžující koupeli. Všude kolem rostly borovice s placatou korunou a dotvářely obraz této části hor. Traverzovali jsme vyprahlým lesem a sledovali přehradu Calacuccii, kam když nezemřem vyčerpáním, koncem přechodu dojdem. Dorazili jsme k řece Viru nedaleko útulny a náčelník našel bezvadné místo na koupání i na spaní, za což mu náleží pochvala dvojnásobná, neboť toto místo jsme obývali po dva dny a dvě noci. Několikrát jsme plavali v našem bazénu k vodopádu, slunili se nebo zalézali do stínu, pozorovali jsme ještěrky, květiny, kokony s housenkami. Náčelník se vydal na průzkum k chatě Tighiettu, kde zjistil, že není místo na spaní. S nadšením jsme uvítali nocleh u řeky, rozdělili si místa ve velké ohradě, náčelník měl místo nad námi. Po večeři jsme vyrazili do chaty, abychom utratili peníze, které bychom dali za kemp a příjemně se pobavili. Seděli jsme na terase, za námi zurčel nedaleký vodopád, pořád jsme se smáli různým historkám a vypadalo to, jako bychom vypili daleko více než tři 0,7 1 láhve červeného vína. Nakonec došel Švýcar, který s námi již 2x nocoval a vypadalo to, že se smějeme jemu. Opět jsme probrali DŽJ, Koníčka, skupinu KDU-ČSL, chvilkami sledovali fotbal a v dobré náladě šli spát.
Den osmý
25.června 1998, čtvrtek
Ráno jsme dali všechny věci do Milanovy Gemy, přenesli ji poblíž útulny a vyrazili nalehko na Monte Cinto - 2706 m - nejvyšší vrchol Korsiky. K chatě Tighiettu jsme doběhli asi za půl hodiny. Postupovali jsme stále výše, nejdříve podél říčky, potom jsme lezli po krásných oranžových skalách, potom ztěžka postupovali v kamenné suti. Cesta byla značená pouze kamennými mužiky. Zahlédli jsme běžet kamzíky ve skalním převisu vysoko nad námi a záviděli jim jejich rychlý pohyb ve skalách. Pořád jsme sledovali a obdivovali Pagliu Orbu a také Calacuccii. Obešli jsme asi tři vrcholy než jsme dorazili na vrchol Monte Cinta, kde jsme měli bezvadný rozhled. Na vrcholu jsme potkali dva krajany z Nového Města na Moravě a ti nám sdělili výsledky voleb. DŽJ se do parlamentu nedostali a tak toto oblíbené téma definitivně odpadá. Koníčka jsme však stačili probrat ještě na vrcholu. Cesta nazpět byla více než úmorná, bylo hrozné vedro a my šli stále na slunku. Dorazili jsme k našemu tábořišti a zjistili, že nějací Němci si dovolili postavit stan v naší ohradě. Nepěkná Němka se opalovala nahá na našem kameni a to se jistě koupala i v naší vaně. Nelenili jsme a během 5 minut stály kolem německého stanu naše tři. Když přišli od vody, byli zděšení, civěli s otevřenými ústy na nás, Němka zapomněla, že nemá ani podprsenku a nebyli schopni slova. My jsme v pohodě vybalovali, koupali se, byli hluční a Němci tedy za hrozných nadávek opustili svou výhodnou pozici uprostřed ohrady, dali se na ústup a alespoň Jendovi stačili vynadat. Několikrát jsme se koupali, ženy dnes praly.
Den devátý
26.června 1998, pátek
Ráno jsme se po snídani rozloučili se svým nejoblíbenějším místem, kde jsme strávili krásná dvě odpoledne a večery. Už jsme se zde pomalu zabydlovali. Scházeli jsme z hor, pozorovali borovice, sukulentní rostliny, až jsme došli do nejvýše položené vesnice Calasimy, kde se veškerá civilizace zřejmě schází v místním baru Centrum. Nic jiného jsme nenašli. Dva místní staříci, oblečení v několika vrstvách svetrů, nás s velkým zájmem pozorovali. Pokračovali jsme smetištěm a vyprahlou pustinou, kaštanovými lesy do Asquate, kde rovněž nebyl obchod. Po cestě jsme se stačili vykoupat v potoku a vodopád nám skvěle namasíroval nohy, záda a zadky. Zcela uvaření jsme došli do Calacuccii, kdy byl obchod. Někteří vykoupili dvě poslední bagety, většina vzala láhev vína a pokračovali jsme šípkovými keři k přehradě. Přehradu jsme obcházeli podél břehů, potkali divoká prasata a skočili jsme okamžitě do přehrady, jakmile jsme našli vhodné místo k složení bagáže. Voda se nám po koupelích v potocích zdála příjemně teplá a vydrželi jsme plavat dlouho. Jedli jsme, povídali si a Milan neustále útočil :" Mám hroznou chuť na víno." Později :" Kdy už konečně otevřeme to víno ?" Pak konstatoval :"Ještě vyškrabávají." Dali jsme chladit víno - 1, 5 litru bílého a stejné množství červeného a po degustaci jsme všechno víno vypili, dokonce i příděl na další den. Cvrkalovi, kteří se ochotně nabídli dojít do městečka pro vodu a pouze degustovali, nemohli po příchodu poznat své kamarády. Říkali, že když odcházeli, byli jsme ještě normální. Ještě za světla jsme stačili postavit stany. Ženy se stihly vykoupat, přidal se Petr, Milan dělal maják. Noc byla horká.
Den desátý
27.června 1998, sobota
Po mejdanu jsme vstávali jako obvykle po 6. hodině. Někteří tuleni - jmenovitě Petr, Alena, Pavla a Milan se šli vykoupat. Ti pomalejší se stihli zbalit. Vyrazili jsme za hrází vzhůru, nejdříve kolem smeťáku, potom serpentinami ve skalkách s kořením, kolem bizardních skal, ohrady s ovcemi jsme došli až na "Luční". Zde jsme téměř hodinu odpočívali a prohlíželi si zasněžené vrcholky - zejména Rotondo. Následoval sestup ovčím stádem, kolem salaše s osly a koňmi. Cestou jsme zaznamenali dva hovnivály valící si svou kuličku a mrtvou rozloženou krávu u cesty. Kapradinami jsme se prodírali k chatě Sega. Zvládli jsme první visutý most. Chata byla pěkná, ten den i samoobslužná, byly v ní dva deníky, madrace, nádobí a gas. Před chatou stál velký stůl a lavice, na stole na nás čekal grep a jablko, které jsme později snědli. U chaty bylo umyvadlo, sprcha a dva záchody. Pro nás luxus. Našli jsme krásné místo na spaní, postavili stany a šli ke "Stříbrnému jezeru" s vodopádem. Voda byla studená, ale příjemně nás osvěžila. Milan si jako vždy skočil. Lezli jsme po skalách, abychom mohli obdivovat vodopád v celé kráse. Mraky nás vyhnaly vařit. Měli jsme dlouhý odpočinkový den. Náčelník šel na průzkum, ovšem žádné místo na spaní pod druhým visutým mostem nenašel. Po čajovém dýchánku jsme šli brzy spát, abychom nebyli sežráni od much.
Den jedenáctý
28.června 1998, neděle
Žádné prase v noci nepřišlo sežrat ani nás ani zbylé zásoby, ač večer obcházelo jedno černé a růžové naše stany. Dostavil se správce, tudíž chata už není zadarmo a tak jsme složili stany. Rozdělili jsme se na dvě skupiny: 1. skupina Milan, Pavla, Jenda, Kamila, Hanka a Martin jsme vyrazili po 8 hodině raní k salaším. Pod Milanovým vedením jsme vyšplhali na nejvýše položený skalnatý vrchol, pozorovali Cinto, Pagliu Orbu a hlavně zasněžené Rotondo (z druhé strany, než jsme na něho šli). Pouze jsme nahlédli do údolí Restoniky, viděli kamenné salaše, odkud nás vyhnali tři psi. Osel na hřebeni měl z nečekané návštěvy docela radost. Jakmile jsme došli ke Stříbrnému jezeru, vyrazila 2. skupina: náčelník, jeho žena a Petr. Následovalo další volné odpoledne, koupání, dojídání zásob. Dva francouzští svalovci předváděli chabé skoky do vody ze skály. Několik odvážlivců plavalo do vodopádu a špeluňky. Cestu našel Petr s Kamilou. V 17, 30 hodin jsme opustili naše tábořiště a vydali jsme se směrem "dolů" údolím Tavignana ke Corte. Cesta stoupala vzhůru skaliskami, prošli jsme několika kamennými branami. Bujná vegetace, jako například fíky, fenykl, levandule, divoký česnek, rozptylovala náš sestup místy po zpevněné cestě. Přešli jsme visutý most, následovalo koupání a sběr dalších suvenýrů (oblých kamenů různých barev z řeky). Nejméně další hodinu jsme pokračovali v cestě, obdivovali nádherný kaňon, nej hezčí údolí na naší cestě a u jakési kadibudky náčelník zavelel uložit a tak jsme shodili batohy, znovu se u potoka umyli, najedli, naplánovali Koníčka a šli po kávě a čaji za hlasitého kuňkání žab spát.
Den dvanáctý
29.června 1998, pondělí
Vstávali jsme v 6, 30 hodin. Pokračovali jsme údolím Tavignana asi hodinu do Corte. Po cestě jsme sbírali voňavou levanduli. V Corte jsme byli dříve než Jižani. Prohlédli jsme si pevnost, něco málo nakoupili, sedli do autobusu, kde proběhlo malé televizní studium. Náš náčelník to řekl moc hezky. Příští rok se jistě přihlásí Žďáračky, kterým naše putování přišlo příliš snadné. Dojeli jsme do kempu v St. Florent. Jako jedni z mála jsme postavili stany. K moři jsme šli obklikou. Moře bylo špinavé. Měli jsme velké roupy, až Alena našla balónek, který jsme ve vodě chytali a bodové ohodnocení za chycení bylo následovné: chycení do ruky 1 bod, hlavička 2 body, nohou 3 body a kdo ho chytil do pusy, vyhrál. Také jsme hráli voleybal, odkud nás - tedy Jendu vyhnali. Po večeři jsme vyrazili plážovým tempem na prohlídku města. V prvním otevřeném obchodu jsme koupili kopačák, Berkovi trička pro děti, prohlédli si citadelu a zamířili na pláž kopačák vyprázdnit. Málem nás sežrali komáři a odnesl příliv. Víno jsme vypili, dokonce zbylo i na Cvrkalovy, kteří si po špatných zkušenostech s námi dovolili dát ve městě večeři a přijít pozdě. Vrcholem večera bylo podáváni párků ohřátých přímo na servírovacím kameni na pláži. Pak jsme dojedli i salámy. Po půlnoci si přítomní Petři popřáli a šli spát.
13.den
30.června 1998, úterý
Hrdličky a uklizeči pláže nás dlouho spát nenechali. Dnešek již organizovaný nebyl. Byli jsme se ráno koupat, balili jsme věci, byli ve městě utrácet a v 11,30 hodin jsme odjížděli do Bastie, kde jsme v rekordním čase utratili zbylé peníze. Nejčastějším suvenýrem se stalo víno. Nalodili jsme se a bez potíží dojeli do Livorna. Na trajektu jsme shlédli fotbalové utkáni Mexico - Německo (1: 2) a vyrazili přes Itálii domů.
Fotografie
| Vložil: Blexi | 2005-05-10 | Přečteno: 1363x | Komentovat |
Fotogalerie
Zajímavé fotografie, nezvyklé pohledy, tapety na plochu....
Kniha návštěv
Rádi uvítáme v návštěvní knize Vaše zdravé názory, kdovíjaká doporučení či dobré rady. Nebo můžete dole na stránce vložit k článku svůj komentář.
Naše poslední výlety
Šest dní v Římě
5.3.2006 - 10.3.2006
Letos nás konečně cesty zavedly do Říma . Ranní kafíčko, italská kuchyně, staré památky, impozantní Vatikán, letní móda i teploty a zalezlý papež ... »
Londýn
24.8. - 28.8. 2006
V Anglii si můžete tykat s anglickou královnou, mrknout na kámen, ze kterého se vyluštily egyptské hieroglyfy, je možné pít i teplé pivo ... »
Zakarpatská Ukrajina
5.3.2007 - 10.3.2007
... putování po Verchovině, po poloninách, dobrá vodka a příjemní lidé, velikonoční zvyky, svěcení "pásky", dřevěné domky ... »
Bukurešť a Munţii Bucegi
31.5.2007 - 5.6.2007
Rumunská příroda je uchvacující, vznešená, svá a elegantní. Stejně jako kdysi bývala elegantní i Bukurešť. Dnes z této zašlé slávy moc nezbylo ... »