Slovenský ráj

25.03.2005 - 28.03.2005 - adrenalin v mačkách

V pátek dopoledne jsme si nejprve vyzvedli předem zamluvené mačky a díky Českým drahám si za těch pár peněz, které si od nás vzali na cestu do Ostravy, užili poznávací jízdou krásy Moravy. Do Vyškova na půlhodinovém úseku nabral "rychlík" další půlhodinu, kterou se mu nepodařilo setřepat. V Ostravě jsme vynechali oběd a díky nacvičenému signálu nasedání na hlaváku dorazili do záchytného tábora č. 1 ve Frýdku - Místku včas. Sešlo se nás opět víc jak minule - P3, Ka-Ma-Ro, Standa a Bo-Te, takže celkem osm.

Díky dvěma autům se jízda v prosluněné krajině zdála idylkou. Smskami organizované pauzy na čůrání zpříjemňovaly sněhové koulovačky a nedostatek stromů v krajině.

Kemp nás přivítal v černočerné tmě, chatky byly šíleně vytopené (teplem), voda pitná, k dispozici kuchyňka na recepci s názvem "Ošetrovňa" - vcelku to de. Druhá chatka byla trošku hendikepovaná díky tragickému nedostatku poliček a odkládacích ploch.

Sobota

výlet Podlesok - dolina Suchá Belá - Suchá Belá, vrchol - Malý Kyseľ - Kláštorisko - Kláštorská dolina - Prielom Hornádu - Podlesok.

Chatka č.1 se připravila přesně na čas odchodu udaný velitelem den předem. Přesto nás velitel a osazenstvo chatky č. 2 (bez poliček) překvapili, když už hodinu před plánovaným odchodem stepovali venku oblečeni a s baťůžkama. Chvíle čekání si zpříjemnili jízdou na koních.

Nejnavštěvovanější dolina Slovenského ráje nás přivítala sešupem a ledovatým povrchem. V dolině ležel sníh tak 20 cm a v potoce teklo značné množství vody. Vyšlapaný chodník ve sněhu se střídal s přechodem potoka po kamínkách a vratkých kládách. V náročnějších úsecích byly instalovány dřevěné a kovové žebříky, které byly místy zamrzlé či z části zapadané sněhem. Tam, kde se v létě šlo klíďo-píďo suchým korytem potoka, dneska jít nešlo a museli jsme vymýšlet náhradní varianty. Někteří byli mokří hned a ti šli pak rychleji (už jim o nic nešlo), druzí se všemožně snažili se nenamočit, ale stejně se někde namočili, ve výsledku na tom byli všichni podobně. Suchá Belá tedy moc suchá nebyla, zato nás překvapilo, že v tomto čase není zas až tak navštěvovaná, takže jsme si ji užívali, fotili nádherné vodopády a kochali se - doporučovaná doba přechodu se tedy i tak z 2 hodin protáhla na 3 a půl.

Svačinka na vršku pod malým stromečkem, test maček a další dolina - Malý Kyseľ (v létě fakt nedoporučujeme jít v protisměru). Potkali jsme jednoho zoufalce a ten říkal, že dál to máme dobrý, jen je tam prý jeden úsek pod vodou. Inu, měl pravdu - ten žebřík v jedné špeluňce se prostě bez toho, aniž bys měl boty ve vodě, projít nedal, tekl přes něj proudem potok! Standa s Romanem a Martinem mačkovali celou dolinu, ostatní se přidali až za Kláštoriskem (pivečko, halušky, velikonoční výzdoba a oddech). NECHÁPU, JAK JSME MOHLI BÝT TAK BLBÍ A NEPOUŽÍT MAČKY UŽ DŘÍV. Jde se na nich asi o 100% lépe, vůbec to neklouže na ledu a v tvrdším sněhu se krásně zaboříš a drží to pevně v podkladu - je to SUPER! Nevýhodou je, že sníh a led nejsou úplně všude, takže si je občas tupíme na kamínkách nebo se boří do hlíny, ale na stoupání po dřevěných lávkách či kmenech v potocích jsou skvělé. Navíc mačky vás nazvednou o 2-3 cm výš a tím pádem se lépe chodí přes mokřejší úseky.

Prielom Hornádu byl nekonečný a po tolika lákadlech v dolinách se zdál trošku nudný. Je zajímavé, že místo aby řeka tekla z hor ven, tak Hornád si to zkusil opačně a tak vznikl "prielom". Kolem Koliby a už jsme v kempu. Rychle sušíme, než nám vypnou elektriku a teplou vodu. Elektrická kamínka žhnou na maximum, chatka č. 1 umně využívá poličky na sušení. Ani nevím, co jsme měli na večeři...hmm, asi něco z prášku.

Návštěva velitele probrala ostatní z letargie, některé zas karetní hra "Bláznivý Frankfurt" do letargie uvrhla. Nadšená Bohdana porážela všechny a zítra se ukáže, že má i na víc.......

Neděle

Po poradě s velitelem všichni uznali jeho argumentaci, že dneska plánovaný výlet dolinou Veľký Sokol necháme vzhledem k celkové vyčerpanosti mužstva a nedostatku psů na jindy a zvolíme kratší variantu (výlet Píla - Stredné Piecky - Suchá Belá, vrchol - Pod Vtáčím hrbom - Podlesok). Auty jsme se přesunuli na Pílu a ušetřili jsme nohám cca 1 hod. pěšky. Mezitím, co se zajišťovaly náplasti, jsme si my ostatní na prvním rovném ledíku nasadili mačky a sledovali lešení místního hospodáře ne nepodobné seriálu Pat a Mat.

Dolina Stredné Piecky byla menší a užší než včerejší Suchá Belá, v začátku však potok dosahoval značné širokosti a nutil nás obcházet jej nad skalami naokolo. Tiesňava byla čím dál užší a krásnější. Adrenalin působil, zejména žebřík u Veľkého vodopádu mi dal zabrat (můžu se třebas vymluvit na mačky nebo na počasí...). Pak jsem šel jako poslední v naší skupině a uklouzl jsem na kmeni a položil se na záda na jeden žebřík nad hlubokou tůňkou, noha mi sjela bokem a nabral jsem vrchem, ale nic se mi nestalo. Uf! O pár metrů nato se pode mnou propadl sníh na žebříku a má noha padala do otvoru mezi šprušlemi - shodou okolností při mně stál anděl strážný a nastrčil do propasti pod dírou ještě jeden spadlý kmen - zázrak! Umřít ve Stredných Pieckách se mi fakt nechtělo.

Posvačili jsme nahoře na starém známém místě (dneska bez opilců, zato s nerozhodným chroupačem jablek) a vcelku nezajímavou cestou došli vrchem do Podlesku. Regenerace proběhla v termálním komerčním objektu v Popradě (nesmíme dělat reklamu). Teplota vody od 30 - 38 st.C. dle bazénu, navíc ještě tobogány, šatny na kód a bez hodin. Hodinka uplynula co by dup a slovenské korunáčky odputovaly neznámému majiteli. Koliba s čepovaným českým pivem na nedalekém parkovišti nezaujala - pomalá, zapomnětlivá a neprofesionální obsluha, snad jedině ty košilky měli kluci hezký. V Podlesku to večer žilo - trička se Kačce ten den notně rozmnožila, někteří pili víno proudem a nabízeli se coby ženichové mladým slečnám. V Carcassonne byla zajímavá taktika jednotlivých dvojic, ale opět jako včera kralovala Bohdana s Terkou. Prej to hráli poprvé, i když to mají už rok doma.....hmm, my jim věříme.

Pondělí

Velikonoční pondělí některé holky překvapilo, ale "pomladit" se nechaly všechny. Rozloučili jsme se s Podleskem a pokračovali po Cestě Sľobody pod Vysokými Tatrami směrem do Pribyliny do skanzenu lidové architektury. Lesní kalamita v Tatrách je naprosto nepředstavitelného rozsahu! Kemp, ve kterém jsme byli loni je nepoužitelný a z 80% jsou stromy přelámané. Jdou vidět chaty, které dříve byly v lesích a některé jsou i poškozené padajícími kmeny, železnička někde nejezdí, protože nemá natahané nové dráty. Bude to trvat hodně dlouho, než se les obnoví.

Domky, kostel a ostatní stavení ve skanzenu v Pribylině jsou vlastně stavby, které stály původně v obcích na místě dnešní přehradní nádrže Liptovské Mary, která vše zatopila v r. 1975. Stavby byly buď přeneseny celé, nebo jen nejhodnotnější prvky (u kostela třeba ostění, fresky, klenba, krov) a zbytek byl vyzděn klasicky dnešními materiály. Některá stavení byla postavena dle původních plánů z materiálů bouraných staveb z různých vesnic.

Ještě jsme stihli obídek v jedné zastrčené obci s nebývale dobrým kuchařem a milou paní servírkou a potkali se s Ka-Ma-Ro a Standou u dřevěného artikulárního kostela ve Svätom Kríži. Kostel byl taky kvůli Maře přenesený, stále slouží stejné farnosti, klenby jsou ve tvaru trupu lodi, má více pater-ochozů pro věřící, jeho kapacita dosahuje až 6 000 lidí, je největší dřevěnou stavbou ve střední Evropě. Do Unesco ho nechcou, protože na rozdíl od originálu v Paludzi jsou v tomto přeneseném kostele použity už kovové hřebíky. Pak jsme už uháněli do Frýdku, prohlédli si náměstíčko a stihli akorát vlak do Brna. Cesta byla nekonečná asi proto, že jsme se oba už těšili na vanu a postýlku. Díky moc všem za prima výlet a milou a příjemnou společnost, pa P3.

Fotografie

| Vložil: Blexi | 2005-03-28 | Přečteno: 1234x | Komentovat |