přejezd vlakem Brno – Chur - Ospizio Bernina - výlet - Svatý Mořic

1.srpna 1996, čtvrtek

První švýcarský výlet začal ve stanici Ospizio Bernina. Vítali mne hýkaním dva oslové a družný železničář, u kterého jsem si nechal baťůžek. Nádherné jezero, počasí akorát, výška 2256 m.n.m. (ale kterým?!). Výlet cca 2 hodinky na Piz Lagalp 2959m, vede sem také lanovka. Dopisuju deníček a kochám se pohledem, protože ve foťáku mi došel film a taky se zasekl, ale stihl se ještě odseknout. ale tu fotku kluka na lavičce s cedulí a jezerem mít nebudu, ani vrcholové snímky. Další šok - ztratil jsem v tom vlakovém show asi své oblíbené brýle. Škoda. Žiju a to je nejhlavnější! Budu muset končit, ženou se sem nějaké mraky...

Dole je šílené vedro - 22,6 st. celsia. propásl jsem "čuč-vagón", ale neva, naproti sedí holka a na malých kartičkách má portréty lidí, které kdysi potkala. Pod nimi je malé slovíčko, které je charakterizuje. Prima, co ?!

Už jsem ve Svatém Mořici - bohatý o zážitky a chudý o brýle. Rozhod' jsem se, že když je tak pěkně, tak pojedu zítra do Zermatu mrknout na Matterhorn. Vybral jsem si klidné místečko pod stromem u jezera. Dneska je ale jejich národní svátek, což poznám za chvíli, po setmění salvy prskavek, zářivé barvy světlic se odrážejí v jezeře. Hotýlek vedle mne je asi dost snobský, mají nejlepší ohňostroj ze všech!

vlak Svatý Mořic - Zermatt (Glacier Express)

2.srpna 1996, pátek

Vzbudil mne jelen - řve asi 20m ode mne a vůbec nebere na nic ohled. Nelida! Začíná pomalinku pršet, tak stíhám pobalit věci, vidím blesky padající na okolní kopce, vysílač, nastupuje vytrvalý déšť. Až se déšť poněkud vytratil, procházím okolo jezera na nádraží. A v tom přestává pršet. Obloha se na chvíli vyjasňuje, což využívám k tomu, že si zajdu do koupelny (místní jezero), do kuchyně (břeh jezera) a posnídám. Mezitím se na mutikárách provážejí 16tiletí hoši a uklízí nepořádek ze včerejší bouřlivé noci. Milý začátek nového dne.

Asi mám z pekla štěstí - je 9.30, sedím ve Glacier Expresu ( trasa vlaku, podélný profil tratě) a obloha zmodrala! Sedím u okna, sice v kuřáku, ale jinde místo nebylo. Jízda a okolní krajina je boží! Než jsme vyjeli, celému vlaku umyli okna takovýma těma stírátkama. Nabízejí mi suvenýry skrze hošíka, který je asi náš. Nic nechcu. Nemám rád kýčovité suvenýry.

Hory jsou čím dál větší a větší, to protože jedeme z kopce dolů (z 1775 na 630 m.n.m.), jsou ale krásnější a majestátnější, ale jen v tom případě, nejste-li v některém tunelu, kterých je tu bezpočet. Od Japonce jsem si půjčil Herald Tribune a zjistil, že bude extrémně hezky a že Šárka získala v trojskoku bronzovou medaili.

Disentis - japoncovi zasedl místo nějaký stařík, tak se přesunul vedle a ořezává si dřevěnou tužku. Odpojili jídelňák - zase budu bez oběda! Ujeli jsme pár kiláků a už se tu uklízí. Bimbaj hodiny (12.45), děda si vzal další jablko a japonec píše jako já. Nekouří nikdo. "Doutník" vystoupil hned na druhé zastávce. Zase jsem měl štěstí. Kolikáté?

Na trase je 291 mostů, 91 tunelů a nejvyšší místo je Oberalppass (2033m). Furkapass zase pro změnu míjíme nejdelším tunelem (otevřen v r. 1982 a jsou v něm dvě železniční křižovatky). Ročně se skrz něj přepraví 2000 aut, alespoň to tvrdí v místním vlakovém rozhlase. Vyměnili jsem teď Rýn za Rýnu, v originále Rhein za Rhone. Jsou to řeky a každá teče z Oberalppassu na jinou stranu - Rýn do Severního moře, Réna do Středozemního. Asi. Ještě se doma mrknu do atlasu. V tomto údolí to zase pěkně hřeje - létají tu plachťáci a padáci. Jo a taky jsem si sedl na objektiv. V jedné dědině se narodil pan Ritz, majitel hotelů Ritz Carlton. Z města Fiesch je možno za dobrého počasí vidět Weishorn. U Täschujim dvakrát spadla skála a tak museli přeložit 3km železnice a silnice (10 týdnů). Taky až sem se dostanete autem, ale dál ani Ň. Dokonce i ve městě Zermat (www.zermatt.ch) jezdí buď koně nebo taxíky-elektromobily.

Došel jsem k nějaké šopě na seno, zalezl jsem si a teď nesmím ani zadutat nebo jestli mne někdo vyžene, tak to bude konec. Zase začalo pršet a helikoptéry jenom létají. Asi hledají ty zmrzlé. Zítra má být okolo 14 stupňů přes den, hmm, uvidíme, prej už žádný déšť (informace z turist. kanceláře). Tu mou mapku tam mají ale za 1,60 CHF. Prší. Stihl jsem to tak tak.

výlet Zermatt - Hermetje - Schwarzsee - Stafel - Zmut - Zermatt

3.srpna 1996, sobota

Vyspal jsem se pěkně v šopě na seně. V klidu posnídal a pak se šel zeptat na počasí a doplnit láhev o pitnou vodu. Vyrážím na trasu - pěškovou. Když by to dobře vyšlo, chtěl bych ještě zítra (prej má být zázračně hezky) podniknout jeden výlet. Snad má šopa přespávací do té doby ještě vydrží.

Všude jsou tu díry v zemi a u některých jdou vidět svišti. Barevné. To by měl Marek radost. Taky jsem se rozhodl, že budu lidi zdravit česky. Akce :"Dobrý den" na pána a dva malé klučíky. Pán: "Grüß Gott" a klučík: "Dad, what the man say". "He said good morning." Se vzrůstající nadmořskou výškou klesá teplota. To by mě zajímalo, do jaké výšky mi bude stačit oblečení. Trasa je naplánována takto Zermat (1620) - Furi (1886) - Hermetje(2027) - Schwarzsee (2582) - Stafel (2199) - Zmut (1936) - Zermatt (1620). Celkové převýšení 962m a doba túry 9.30-17.

Počasí - nejprve je zataženo, později se údolí začíná ohřívat a teplý vzduch jde nahoru, tam je studeněji a začínají se vytvářet parní mraky a kupí se. Tlačím mraky nad sebe, takže poměrně dlouho je mi teplo. Pak ale ony předběhnou mne a je najednou zima. Na Černém jezeře odpočívám a pozoruji oblačnost. Ta najednou zakryje vše; je černo a začíná drobně pršet! Odhodlávám se k ústupu z hor. Prší jen 30 minut a pak je vše kolem čisté a nádherné (země se ochladila a nic nevypařuje). Potkávám rodinku a ptají se mne, jestli jsem z Pitsburgu. Jó z České republiky, tak to my tam příští týden jedeme. Tak ať pozdravují Prahu a naučil jsem je říkat "Ahoj". Mají hezkého kluka, není jejich, je to jen známej, kterého vzali s sebou. Potkávám je ještě v Zermatu a navzájem se zdravíme :"Ahój!". Učenliví lidé.

Píšu poštu - Tomáškovi a Mirkovi, na poště tápu, kde je ten mailbox (americky, co?!), stihnu si napustit vodu, takže nebudu otravovat paní v oficíně. Tak teď hurá pro batoh (musel jsem za něj ráno dát 5 CHF, protože do 2CHF skříňky se nevešel - na skříňku byl moc tlustej). A hupky šupky do seníku, začíná totiž opět drobně krápat.

Než jsem stihl opět založit kuchyň a předsíň a ložnici, objevil se těsně u šopy stařík. Krv nikde. Modlím se. Prší. Kapky bubnují na střechu. Stařík chce schovat sekačku. Jde k mému seníku. Rozdělává ji. Pořád prší. Teď to přijde. Schováváááá.... vá sekačku do vedlejšího seníku. Uff. Oddech. Děda stále okolo. Motá hadici. Ta hadice opět vede okolo mého seníku. Nemám krev. Děda smotal hadicu. Ticho. Otevře seník. Nevím jestli můj nebo vedlejší. Otevírá přízemí. Já spím v 1.patře. Klid. Dlouho klid. Přestalo pršet. Klid. Klid. Klid. Jak dlouho se budu bát cokoliv udělat? Ten děda už určitě dávno odešel. Co by tu ještě pohledával?! Ale co kdy-by...

Skoro spím. Jojda - ještě sem kdosi v úplné tmě nakoukl, řekl "pardon" po francouzsku a odešel se ubytovat vedle. Tak mám sousedy.

výlet Rifelberg - Gornegratt - Grünsee - Findeln - Zermatt

4.srpna 1996, neděle

Sousedi ještě spí, je trošku zimněji než včera a venku nádherně. Udělávám si rozcvičku a pak klasicky zermattovský program - hygiena, sehnat vodu a tradá na výlet. Stihl jsem GGB v 8.48 za 13CHF do stanice Rifelberg. Těsně před odjezdem se do vlaku nasomrovali mí sousedi - hovorili čosi o cucavých bonbónoch, morénách, predpovedi počasia a tak ďalej... Zůstal jsem inkognito. Výšlap tedy: Rifelberg (2582) - Gornegrat (3136) - Grünsee (2296) - Findeln (2069) - Zermatt (1620). Celkové převýšení 1516m, délka trasy 9.15 - 16.30. Celá túra je náročná, cítím se vyplivle a unaveně, taky budu muset víc pít, pořád mám sucho v puse. Příroda kolem je úchvatná. Vše je jako z reklamy, všude úplně nádherně čisto bez mráčků. Zas mi to vyšlo. Zítra má být hezky v Ženevě, tak bych se tam mohl mrknout, co vy na to?! Dnes končím, zítra pokračuji. Snad...

vlakem Zermatt - Genève

5.srpna 1996, pondělí

Klasické zermattovské ráno - v klidu balení, snídaně, hygiena, pokochání se pohledem na Matterhorn a odjezd. Všiml jsem si, že všechno co se psalo v GO'92 bylo pravda - o obchodech, o trasách túr a lanovkách...dobrý dárek od Ježíška!!!

Taky tu všichni lidi (samozřejmě kromě typů "Němec" v sandálech plus "Němka" v lodičkách, kteří se do hor vyvezou a zase odvezou), tak tu ti ostatní nosí pevné superboty, které se u nás prodávají za 1500-4000 Kč a taky tu spousta lidí nosí letní skládací lyžařské hole. Žeby reklama nebo byznys?! Nemyslím si, že by tu míň úrazů kvůli holím než někde v Tatrách třeba?!!?

Město Täschn je jedno obrovské veliké parkoviště. Navíc odsud do zermattu jezdí tzv. Pendelzug a mají dvě nádraží oddělená betonovou stěnou s prosklenými otvory. Připadal jsem si jako když jedem okolo koncentráku, lidi z těch okýnek koukali...

Historky ze včerejška a dneška:

• procházím se takovou typickou švýcarskou horskou dědinou - dřevěné domečky, horko, nikde nikdo, jen z jedné chaloupky se line dětský zpěv :"Happy birthday to you...."
• tady nikde nikdo nezpívá, já si, když je mi smutno zpívám české písničky. Znám jich málo a z nich celé umím jen některé. A ta nejpopulárnější je: "Není nutno..."
• všechny vlaky, vagóny a mašiny tu jsou jakoby je právě někdo umyl. Na ulicích ani papírek, ve vlacích čisto a upraveně - radost cestovat!
• ve vlaku nesmíte tlačit na žádné dveře, aby se za váma zavřely!!! ony to totiž dělají automaticky.
• sedla si ke mně slečna, řekla: "bonžúr", já řekl "bonžúr" taky a bylo to. Vytáhla handyview s obrazovkou a pustila si Golden Eye by Tina Turner. Stojíme v Lausanne, na vedlejší koleji stojí TGV do Paříže, že bych si přesedl?!
• už potřetí tu prošel minibarista, nabízí pití, cukrovinky, bulky za švýcarské franky. Všichni minibaristi i -stky jsou jednotně oblečeni, hezky upraveni a působí velmi dobrým dojmem. Jedná se patrně o minibaristické imidž.
• už jsme jeli kolem obrovského letiště, obrovského posunovacího nádraží, obrovských plantáží ovoce a vína, obrovského jezera a teď zrovna jedeme obrovským nekonečným městem
• taky když si koupím pohled, prodají mi známku, a ne že se ušklíbají, že ze známek mají malý rabat, tak ať si zajdu na počtu. Zákazník, ten je přece pán!

Genève - všude chodím pomalu, nikam nespěchám, na všechno mám dost času. Jednoduché, když člověk ví, kam se vrtnout - napřed pro průvodce a mapu zdarma do oficíny a pak pomaličku zjistit, kde jsou muzea a projít si všechny jejich krásné parky. To dřív byly domy (mansions), okolo těch domů zahrady a tento majetek se dědil. A pak vznikla OSN a ti dostali zase od různých lidí (zakládající členi, mecenáši, pravověrní ženevané) do vínku několik budov po Ženevě. Ty pak vyměnili s panem Gustavem Revilliodem, který si pro srandu budoucím generacím nechal říkat "Ariane" po své matce. Tak vlastně OSN měla velký kus země, na němž mohla vystavět velký palác, a proto se mohla OSN stát tak slavnou a užitečnou.

Objevil jsem velikánské nádraží, ale nebylo to nádraží, byla to místní pošta. Tady lidi musí psát jak o život. Nebo že by to bylo kvůli té diplomatické poště?! A pak jedu vlakem do Zürichu, abych se vyspal. Je tu čekárna, kde nás zavřeli a všichni spí. Japonci spí první. No jsou určitě utahaní, mají totiž jednu mánii - musí všechno vidět!!