přejezd vlakem Brno – Ostrava – Čierna nad Tisou

5.března 2007, čtvrtek

Nastupujeme v Brně do vlaku, v Ostravě přistupuje zbytek naší skupinky Ka-Ma-Ro, Poldi a Bohdana s Terezkou, je nás tedy 8 statečných. Až do Čierne nad Tisou jedeme na slevu CITY STAR zpáteční (celkem cca 700Kč/osobu). V Žilině je ECčko plné a místenky nám nikdo prý neprodá, riskujeme a nastupujeme bez nich. Stojí nás to sice 170Kč navíc, ale pan průvodčí nás usadí a tak pochrupkáváme až do Košic. Přestupujeme na přehřátý vlak do Čiernej (lístek do Čopu pro nás všechny přijde na 310 SK) a paní průvodčí nás instruuje jak přestupovat na hranicích (běžet rychle na konec nástupiště, nechat si od ní podepsat jízdenku a počkat na celníky). Vše proběhlo jak řekla. Jediný vagůnek okupují ještě další existence, které se nebojí ve voze kouřit, vlak se pomalu šine na východ a koleje se rozestupují. Přehazujeme čas na hodinkách +1hod a tak máme rychle pátek...

přejezd: Čierna nad Tisou – Čop – Beskyd
trasa po poloninách: Beskyd – Verchnyj Studenyj – hora Rabočin - Roztoka

6.března 2007, pátek

... vyžilá nádražní hala vedle super moderní budovy slouží pro celní a pasovou kontrolu. Cizinci musí vyplnit "bumážku", celník si z ní něco utrhne a zbytek vám vrátí – pozor tento zbytek je třeba mít při výjezdu! Na nádraží měníme eura od místního veksláka v kurzu 6,3hřivny za 1 euro, chvilku sedíme v místním kafé a pak si kupujeme jízdenku do stanice Beskyd (64 hřiven/7 dospělých a 1 dítě). Vlak vyjíždí v 5.33, na místě budeme v 8.38 hod. Vlak ráno zaplní převažeči zboží a rozdavači časopisů. Vystupujeme dle plánu a ještě netušíme, jak náročná túra nás dneska ještě čeká.

Podle map 1:100.000 z internetu se perfektně orientuje, mírně fouká, je trošku zimněji, ale stoupáme do kopce a to nás zahřívá. Na severních loukách a ve žlebech se drží ještě sníh, ale na planinkách už kvetou podběly. Objevujeme napajedlo a provádíme první hygienickou očistu po dvou dnech. Sešupem po skalách se dostáváme nad konec dědinky "Verchnyj Studěnyj". Okolo lyžařského střediska Beskyd scházíme k "novému" kostelu. Zde se lidé modlí a místo zvonění se točí velikánskou řehtačkou. Taky je tu obchůdek a v něm výborná místní pivečka a nepřekonatelná smetanová zmrzlina! Na protějším svahu je unikátní dřevěný kostelík s malebným hřbitůvkem. Místní borci prohánějí sajdky, ostatní asi doma sledují televizi. První setkání s vesnickou architekturou – samostatné nízké domky většinou čtvercového nebo mírně obdélníkového půdorysu, trojitá okna, přivázaný pes, do ulice dřevěný plůtek, mezi domy jen tráva. U domu stodola a někdy i stáj. Cesty jsou prašné a všude v potocích se válejí neskutečné hordy plastových lahví ....

Stoupáme opět nahoru a po mírném táhlém hřbetu se dostáváme k lesu, stále stoupáme a vůbec se nám nechce věřit, že opravdu jdeme dobře. V lese je hodně polomů, které se musí obcházet a to nás stojí mnoho sil. Nakonec se objeví Roztoka a zelený pensionek "U Leva". Uf-uf. Nataša s Leonidem nás přivítají jako své hosty, i když oficiálně ještě otevřeno nemají.

Na uvítanou dostáváme vodku, pijeme i pivečko, jíme kuřecí vývar a klobásu s kaší, ale stejně největší úspěch (alespoň u mne) má domácí ochucené sádlo (prý ho Nataša dává jen dobrým lidem a k boršči). Jedeme druhé kolo vodek, ale dle jejich zvyku, že je-li ve společnosti dívka musí se pít 1x nebo 3x, taky je-li "dobrý hospodář"...takže bude ještě třetí kolo velkých panáčků a zasloužený spánek.

Výrok dne:
Poldi po náročné túře ke svému čaji: "Normálně nesladím, ale dneska si dám dvě kostky."

výlet okolo dřevěných kostelíků: Rozotka – Rečka – Potok – Bukovec - Roztoka

7.března 2007, sobota

Snídáme na lehko na pokoji a pak jedeme maršrutkou k odbočce na Rečku. Místní žiďák po nás chce 4 hřivny/osobu, domorodci jezdí tak za 2, ale budiž. V první zatáčce na nás vykoukne jarní louka posetá bledulemi, sněženkami, čemeřicemi, o kus dál objevíte blatouchy, ladoňky a křivatec s devětsilem. V Rečkách je čilý ruch – rodinky putují do kostela na mši, my kupujeme maróženoje a sušenky na váhu v jednom obchůdku a o pár set metrů v dalším zase svačinkujeme výbornou kávičku s jinými sušenkami. Vesnička je to dlouhá, domy jsou podél cesty, která se mírně zvedá směrem k Potoku. Na svazích okolo jsou všudypřítomní slámoví panáci.

Potok je malinkatý, zapadlý kout s ustrnulým časem – barevné domky, opuštěné stáje, sem tam nějaká babička či dědeček a klid. Ani psi neštěkají. U dřevěného kostelíka na potoce je instalovaná starobylá pračka. Místní vekslák láká peníze za fotografování pračky, že ji prej postavil a udržuje, dávám mu 2 hřivny. Sice nesouhlasí a mele něco o Svaljavě a 5ti hřivnách, ale to mu musí stačit, kdoví kdo to postavil.... Přehoupnete-li se přes hřebínek, na kterém je kamenný kříž, a jedno údolíčko malého potůčku s neznámou kytkou dostanete se přímo na konec Bukovce. Čím blíže ke státní cestě, tím jsou domy upravenější a dvorky uklizenější. Na horním konci však natrefíte na pejsky na řetězu, babičky u chaloupek na lavičkách, staré vozy, krásné louky a pěkný dřevěný kostelík. Bereme si hned první maršrutku (resp. to není oficiální maršrutka, ale někdo, kdo jede okolo a má ve voze volno) a "U Leva" nás čeká pravý ukrajinský boršč a pelmeně. Mladí ještě večer vybíhají na kopec pálit pneumatiky – místní velikonoční zvyk omladiny, ale my ostatní se jdeme trošku vyspat na zítřejší ranní obřady.

svěcení "pásky", výlet na poloniny nad Roztokou

8.března 2007, neděle

Moc se nám vstávat nechce, ale šlapeme nočním údolím až ke kostelu v Ráztoce. Všechny domečky mají rožlou lampu k silnici, asi součást veřejného osvětlení. Před kopečkem ke kostelu Nataša holkám váže šátky a kluci sundávají čepice a bereme si speciélně připravenou "pásku" pro nás. Kostel je plný a probíhá mše. Pop v zákulisí odzpívává mši, příchozí se jdou podívat k obrázku madony a hodí pár hřiven do mističky. Ostatní čekají venku na svěcení "pásky" – jídla naaranžovaného do proutěného košíku. Všichni udělají kruh, z "pásky" se sundá dečka, zapálí se v ní svíčka a za "pásku" se postaví "gazda" – to je ten, co vede domácnost. V Roztoce stáli za "páskama" většinou ženy. Pop nejdříve jedenkrát s kadidlem obejde celý kruh s ministrantama a pak jde znovu a svěcenou vodou (při tom množství věřících má velkou štětku a kýbl) světí košíček a i věřící. Tak jsme očištěni od hříchů a máme posvěcené jídlo i bez 40ti denního půstu. Za Popem chodí ještě pomocník s košíkem a vybírá za "pásku" po 5ti hřivnách. Pop na závěr připomíná, že je rád za tak hojnou účast a věří, že se ve stejném počtu setká se všemi i na zítřejší mši... :-). Po vysvěcení jdou všichni domů, rodina se sejde, jí se jídlo, pije a kecá. Leonid nám dává klíč od pensionu a my jdeme, oni ještě zůstanou u rodičů. V pensionku na pokoji na nás ještě čekají výborné talířky s dobrůtkami a víno.

Páska obsahuje:

• hutný nesladký mazanec na způsob chleba
• ozdobená velikonoční vajíčka (natvrdo)
• špek, klobásky, tvarohový sýr
• domácí zákusky

K jídlu se ještě navíc podává:

• nastrouhaná červená řepa s křenem
• vepřové maso v huspenině
• nastrouhaná mrkvička s olejem a kořením
• salát na způsob našeho vlašáku
• červené víno

Děkujeme moc, Natašo a Leonide, mňam! Po delikatesním jídle a víně uléháme a budíme se v poledne. Loučíme se s pensionem "U Leva" a stoupáme do hor. Naskýtají se nám nádherné pohledy na loučky a lesy okolo, na dědinku Roztoka s kostelíkem, kde jsme byli ráno, na poloninu Boržava, která je ještě na vrcholcích nádherně zasněžená. V závětří nacházíme ideální místečko ke spaní a děláme si večerní hřejivý ohýnek. Občas přeběhne bachyně s mláďaty, občas se slunce schová za mraky.

návrat z polonin přes Skotarskoje do Volovce, přejezd Volovec - Čop

9.března 2007, velikonoční pondělí

Velikonoční ráno ukázalo paprskama, že bude krásně, holky dostaly pomlázku a my kluci zase ručně malované perníčky a čokoládky. V klidu snídáme a vítr vane planinou. Pomalinku scházíme po táhlém hřbetu kolem rozkvetlých plání petrklíčů až nad vesničku Skotárskoje. Pozorujeme mosty a tunely železniční trati a dole ve vesnici i místní borce jak oblévají slečny. V obchůdku zaparkujeme na jedno a skvělé sušenky. Pan Gala se zvěční. Už je to jenom kousek po silnici do Volovce, člověk musí přežít zdejší podnikatelské baroko ve formě hradů a zámků. Ve Volovci konečně objevujeme restauraci, kde se vaří (hotel Grand) – ke spokojenosti nám stačí boršč a "děrůni" (opečené bramborové placky s náplní masa, bryndzy..). Kupujeme lístky na cestu do Čopu a vodku Chortitzu. Vzhledem k tomu, že není tak pozdě, nebudeme spát ve Volovci, ale přejíždíme do Čopu, kde už to známe a obsazujeme novou supermoderní nádražní kavárnu. Hrajeme UNO a Beng a v 2.30 se přesouváme do starého nádraží na odbavení.

přejezd Čop – Ostrava - Brno

10.března 2007, pátek

Těšíme se domů. V čierne nad Tisou nám celník nechce věřit, že jsme všichni nekuřáci a Terezce promlouvá do duše, ať neodmlouvá. V Košicích jsme grogy, mají tu výborné čerstvé ranní pečivo a tak jediný mínus má narvaný vlak z Žiliny do Ostravy a nějaké bacilky, které Terezce na posledních pár kilometrech obsadily žaludek. Část výpravy končí ve Frýdku, Poldi v Ostravě (Normálně nesladí, ale dneska si dala do čaje 3 kostky!) a my v 15.00 v Brně.

stáhnout mapu Verchoviny a poloniny Boržava ve formátu *.pdf
velikost 2,1 MB, počet stažení: 1391
(obsahuje 2 listy formátu A4, které si k sobě slepíte)

stáhnout cestopis ze Zakarpatské Ukrajiny ve formátu *.pdf
velikost 87 kB, počet stažení: 1280

Nejlépe se na Zakarpatskou Ukrajinu dostanete vlakem. Spojení je díky nové službě Slovenských železnic na spojení z Čierne nad Tisou do Čopu (trať 190) poměrně pohodlné. Z Čopu pak navazují vlaky dále do vnitrozemí. Spojení naleznete na:

www.poezda.net – vyhledávání spojů na Ukrajině, zvolte angličtinu a do výběru stanic "from" a "to" zadejte jen první písmenko, systém vám sám nabídne stanice.

www.karpaty.net – výběr vybraných spojů a jízdních řádů

Na Ukrajině jezdí vlaky sice pomalu, ale načas. Mají několik kategorií a druhů vagónů. Vcelku krásný přehled je na blog.zarohem.cz.

Koupě lístku zabere čas – chtějí údaje o jméně a příjmení, u dětí do 14ti let (někdy je však limit i 12) chtějí i datum narození, vše se totiž vypisuje na lístek, tak se nedivte, že když berete 8 lístků jako my, tak u pokladny stojíte 20 minut (a to jsme komunikovali v ruštině!).

My jsme spali v penzionku "U Leva", který se nachází o odbočky do Roztoky na hlavní silnici P160 Volovec – Mižhirja. Nabízí ubytování v pokojíčcích po 3-5ti lidech nebo na louce u pensionu ve vlastních stanech. Výborně se tam vaří a můžete si koupit na baru nějaké sladkosti nebo sušené ryby. Čepují "Lvivskoje". Na pokojích TV, teplá voda ve sprše.

Kontakt:
Nataša a Leonid
telefon: +38 0314625219
mobil: +38 0501010775

Ceny:
ubytování v pokoji bez jídla – v zimě 50 hřiven, v létě 40-45 hřiven
boršč – 6,50
pelmeně – 6,50
čaj – 2,00 hř.
pivo – 2,50 hř.
vodka – 25 hř / lahev

My jsme používali průvodce – Zakarpatská Ukrajina I (Poloniny, Lesní Karpaty), autoři Michal Kleslo a Otakar Brandos, nakladatelství Sky 2002. K dispozici už novější verze z r. 2007.

www.karpaty.com.ua – (na stránce viz menu карти=mapy) výborné vojenské mapy v měřítku 1:100.000, my jsme podle nich chodili a nemají chybu. Je nutno mít trošku hezky, aby jste se mohli orientovat podle okolních kopců, občas jsme používali Romanův kompas na hodinkách.

další mapy Ukrajiny:
mapy.mk.cvut.cz - mapy Ukrajiny a jiných částí světa
www.alpina.cz/ukrajina/mapy/ - mapy zakarpatské oblasti (1: 250.000)
www.infoukes.com/ua-maps - různé typy map všech měřítek

Klasickou restauraci hledejte spíše pod označením KAFE-BAR. Není to ani kavárna, ani bar plný pijanů. Je to spíše naše klasická hospůdka. Jídlo je levné a chutné. Potraviny nakoupíte v "magazině" nebo jsou obchůdky na dědinkách označeny "pradůkty" nebo obligátně "kafé", tam jsou většinou i lavičky na sezení a udělají vám čaj či kávu. Obchůdků je hodně, v některých vesnicích i 3-4, je v nich všechno od banánů přes chleba po hrnce a prací prášky, k tomu navíc vám útratu spočítají na sčotu.

Vydatný oběd, obsahující boršč, hlavní jídlo a pivo, se dá v levnější restauraci pořídit zhruba za 13-18 hřiven (boršč stojí okolo 3,50, hlavní jídlo 5-8 a pivo 2,5 hřivny, chleba k jídlu 0,20/kus)

Boršč – výborná polévka, ale někdy tak hustá, že je to i hlavní jídlo. Správný boršč obsahuje červenou řepu, zelí a domácí sádlo a smetanu. Stáhnout si recept.

Pelmeně, vareniky – skoro jako italské torteliny, ale větší. Těsto se plní masem, houbama, zelím nebo i na sladko marmeládou a jablky. Zalévá se octem, přidává se zakysaná smetana a opepřuje se.

Děrůni – opečené bramborové placky s náplní masa, bryndzy, aj.

Šašlik - masový špíz, maso je naložené předem v marinádě. Griluje se s cibulí, zeleninou, ale masa je nejvíc.

Holůbci – kapustové rolky, podávají se teplé na talíři polité smetanou. Stáhnout si recept.

Medovník – trošku jiný než ten náš, trošku měkčí a smetanovější. Dá se koupit v kdejakém "kafé" (cena cca 1,80 hřivny). Stáhnout si recept.

Nejlepší vodkou je prý "Chortitza" (z těch mnoha druhů pak Platinum – cena cca 22 hřiven), na druhém místě pak "Ivano-Frankivskaja". Každopádně jakákoliv kolkovaná je výborná (cena 8-25hř.) a s žádnou v Česku dostupných se nedá srovnat – je jemňoučká, lahodná a pije se úplně sama. Ukrajinci mají přísloví : "Pívo i vódka, ďéňgi na vjétěr" – prostě kombinovat pití se nevyplácí!

My jsme měli 8-17°C, foukal silnější vítr a zesiloval, polojasno až oblačno. Viditelnost první dny tak 15km, ostatní pak 5km a opar. Na horách se ale počasí může změnit během hodiny – nepodceňovat!

www.accuweather.com - aktuální počasí, jinak náš oblíbený server na určení počasí kdekoliv na světě - na 3 dny po hodinách + 15tidenní předpověď. My jsme měli zadáno nejbližší město "Volovec, Ukraine".

Náklady pro 1 osobu celkem cca 2.950 Kč
(přepočet měn: 1 Sk = 0,82 Kč, 1 hřivna = 4,50 Kč – stav k 04/2007)

• nezapomeňte si vzít opalovací krém, na horách je slunce intenzivnější
• mobilní síť je skoro všude, dokonce i na horách, jen v hlubokých údolích je občas problém
• při vstupu vyplníte vstupní bumážku a kousek vám nechají. Pozor! Tento kousek neztratit, budete ho muset vrátit při odjezdu!
• určování času je na Ukrajině složitější. Někteří lidé používají náš čas, někteří Kyjevský (+1 hodina), někteří si nehrají na zimní a letní a mají furt ten stejný... Každopádně když budete informovaní o čase, opravdu se zeptejte jaký čas ten člověk myslí – nejlepší je ukázat si navzájem hodinky a srovnat to, pak vám bus nebo maršrutka neujede.
• Zakarpatská Ukrajina byla kdysi součástí Československa, jak to opravdu bylo si můžete přečíst v seminární práci (autoři Michal Kosař, Jan Zikuška, Gymnázium Řečkovice, Brno, 1999).
• všechno možné a nemožné o celých Karpatech (mapy, popisy, odkazy) - www.karpaty.net

zakarpati.wz.cz - skvělé povídání a hezké fotky Víta Zaorala
www.bruhovi.cz - velcí cestovatelé, krátké a výstižné povídání ze dvou cest po Ukrajině
blog.zarohem.cz - prima web s obsažnými články o Ukrajině, a hlavně tam mají ty recepty na výborný boršč a medovník !!!
zakarpatskaoblast.wz.cz - výborné fotečky a prima povídání, kdo by věřil, že je v roce 2006
www.flickr.com - a.matty- černobílé fotky, krásná atmosféra putování po horách (chvilku trvá než se stránky načtou)
ukraine.wz.cz - celkové informace o Ukrajině
slavomirhorak.euweb.cz - pár užitečných informací

Některé fotografie ze zakarpatské ukrajiny jako tapety na plochu.