Vídeňské plynojemy a "parade"!

27.6.2003 - 29.6.2003
Gasometry, načančaní kluci, koktejl na DonauInselu a výtečná muzea

Na konci října roku 1899 bylo pošmourno, ráno drobně pršelo a vídeňskému biskupovi se ven moc nechtělo. Co naplat, měl ještě na odpoledne domluvený oběd s panem starostou, a ten do Simmeringu také jel - nebylo zbytí, vzal deštník a vyrazil. Nad očekávání se počasí umoudřilo a také početné zástupy zvědavých vídeňanů zpestřily oslavu. Nad velkou plání čněly k obloze čtyři velké plynojemy a blízká továrna na výrobu plynu. Plynojemy stály ještě na takových malých hrobečcích (bermách), protože zde byla vysoká hladina spodní vody, proto se základy kopaly jen do 5ti metrů, zbytek musel holt nad zem. Slavnostního otevření se zúčastnili také projektanti právem pyšní na největší plynojemy v Evropě. Jak otevření probíhalo dobové prameny neuvádějí, jisté je jen to, že oběd u starosty se ten den nekonal - paní starostové se narodila dcera Hildegarda. Dvě šťastné události v jednom dni! Starosta Schneider měl jiné starosti a biskupovi to také zas až tak nevadilo - další křesťanská dušička…..

Poté, co byly plynojemy v roce 1978 vyhlášeny za památku, staly se spíš na obtíž. Inu plyn v nich památkově chráněn bohužel nebyl. Plynárenské společnosti přešly od zemního plynu ke svítiplynu a našly bezpečnější způsob uložení plynu v podzemí. Osud se naplnil. Normálně se plyn uchovával v ocelových tancích, v Simmeringu jim udělali krásné zděné oblečky. Snad tato zvláštnost, snad potenciál místa daly vznik úvahám o rekonverzi plynojemů na "něco jiného". Než k tomu došlo, mohli jste si tu zatančit na technoparty nebo si zahrát v některém z filmů, které se zde točili.

Snahou vídeňského magistrátu je už od roku 1994 podpora vzniku nové lokality v oblasti Erdberger Mais, čtvrti St. Marx a oblasti Aspanggründe. K tomu napomáhá protažení linky U3 do Simmeringu, vybudování transitní linky S7 se zastávkou St. Marx jako přímé napojení na linky na mezinárodní letiště ve Swechatu. Oblast je plánována jak pro bydlení, tak pro podnikání (zejména high-tech) s doplňkem služeb, a to tak aby byla oblast oživena po celý den (min. 200 obyvatel nebo pracovních míst na 1ha). Samozřejmostí je dostatek pěších tras a cyklostezek, které v kombinaci s vysokokapacitními autobusy a podzemní tramvají eliminují množství aut v ulicích na minimum. Hmm...uvidíme. Prvními vlaštovkami změny byly čtyři plynojemy - každá z věží byla "přidělena" jednomu renomovanému architektovi (A - Jean Nouvel, B - Coop Himmelb(l)au, C - Manfred Wehdorn, D - Wilhelm Holzbauer). Plynojemy byly spojeny a "vykuchány". V dolních patrech jsou většinou garáže a kanceláře či obchody, nahoře pak byty. Původní uzavřené kupole byly odkryty a do plynojemu proudí slunce skrz nezakryté ocelové konstrukce.

Positivum celé rekonverze je především její uskutečnění. Nastartovala se tak řetězová reakce, která podstatně urychlí výstavbu v okolí. Každý z architektů pojal "svůj" plynojem po svém. Pokud bychom měli srovnávat, tak se nám jako nejlepší jeví plynojem D zejména pro netradiční pojetí tří menších atrií. Obyvatelům i kolemjdoucím se tak naskýtá zajímavý pohled na odkrytý původní cihlový plášť. Jinak na nás však "Gasometry" působí dost rozporuplným dojmem. Jsou umístěny na původních hrobečcích, ve kterých se na kolemjdoucí otevírají betonové tlamy podzemního zásobování. Okolí vůbec nepůsobí lidsky, skoro to vypadá, že člověk by tudy snad ani neměl procházet, ale spíš se oddat nákupům uvnitř. Tak je koncipován i výstup z metra - rovnou do chřtánu komerce. Ano, vevnitř z architektury plynojemů nezůstalo vůbec nic - pěkně se procházíte unylými chodbami ne nepodobným desítkám jiných v kterémkoliv "supermaršé" na světě. Občas, když vstoupíte do některého z obchůdků, na vás vykoukne okénko z fasády. Taky jde skrz zastřešené atrium (lze-li tak nazvat ušpiněné sklo) vidět vnitřní bytovou/podnikovou část vrchních pater plynojemů. Plynojemy jsou navzájem propojeny v jednom patře prosklenými průchody, poslední plynojem pak ještě s protějším obchodním domem a multikinem. Poslední průchod je asi nejzajímavější, naskýtá se nám boční pohled na plynojemy a přístavbu od Coop Himmelb(l)au u plynojemu "B". Ze skleněného mostu je také zajímavá vysunutá skleněná terasa, bohužel opět zavřená. Vejdete-li do prvního plynojemu "A", pak můžete z komplexu vyjít až za plynovodem "D". Cestou se sice nabízí možnost otevřít některé z mnoha dveří vedoucích na bermičku, ale ty jsou jen "nouzové" a zavřené. Co taky pohledávat u paty plynojemu, když tam vcelku vůbec nic k vidění není, že?! Je velká škoda, že architekti nevěnovali větší důraz začlenění stavby do okolí, plynojemy tak působí příliš komerčně sebestředným dojmem. Myslíme, že docela dobře by se na bermách vyjímali kavárničky…. Vrcholem nevkusu je pak průchod z plynojemu "B" do koncertního sálu Bank Austria v přistavěném štítu (různé výškové úrovně, zalomené rampy, tma a pocit stísněnosti). Samotná přístavba v dekonstruktivistickém duchu dodává čtveřici starých dam ráz modernosti a výjimečnosti a řadí se k tomu lepšímu.

Technická data původních plynojemů č.1-4

Více informací také na - www.wiener-gasometer.at

Regenbogenparade 2003

Taky jsme se stali součástí úžasného průvodu. Alegorické vozy, vystrojené ženy (ženy?!), legrace, hlasitá taneční muzika... Samozřejmě pocit jako my, v samém centru dění, mít nebudete, ale mnohé fotky zachytily přátelskou atmosféru a nápaditost účastníků. Fakt super.

Fotografie

Některé fotografie z Vídně jako tapety na plochu.

| Vložil: Blexi | 2003-06-24 | Přečteno: 1661x | Komentovat |